Cesta do El Pasa a prvni hodiny v novem domove

Po seste rano jsme se vydali smer terminal 1. Tam jsme potkali taky Tomase, ktereho byli vyprovodit rodice. Tom uz na check-inu byl, tak jsme se tam vydali tez. I kdyz jsem si palubni listek vytiskli uz sami, tak jsme se tam placatili tak pul hodiny nez jsme mohli s klidem odejit. Zavazadla jsme si nechali zabalit do toho igelitu za 85 Kc / ks.
Jakmile byl cas, tak jsme naskocili do letadlo a hura smer Londyn.
Let celkem v pohode az na tu hnusnou bagetu co nam dali ... ale jidlo je jidlo, tak jsme to snedli :)
Ja jsem ke konci letu na pul hodky usnul - bohuzel na tu pry nejzabavnejsi pulhodinu - turbulence a pristani.
V Londyne jsme se presunuli busem z jednoho terminalu na druhy a zapichli to na nejake sedacce, kde jsme s Vujem asi hodinu spali. Jinak kontroly zesilily a uz jsme se museli i zouvat. Ale bylo to celkem bez problemu.

Nejdelsi let jsme si zkracovali kecanim, filmama (21 a historie olympiady) a podrimovanim. Dostavali jsme dost pitiva - nealka, ale casem sel Vujo i pro alko, pac nam nestacilo vino nebo pivo, ktere jsme si dali k obedu. Dosel s lahvickama bileho rumu a koly. Pak ja s ginem a tonicem a pak Tomas s ginema dzusem. Hned nam bylo lepe :)
V Chicagu nas cekalo imigracni. Museli jsme vyplnit jeste nejake dalsi formulare (to jsme udelali uz na palube letadla) a pak vystat celkem dlouhou radu. Moje imigracni - zenska byla celkem nudna - prosel jsem ale v pohode, zadne blbe otazky. Za to Vujo to mel zabavnejsi. Celkem si s jeho urednici i pokecal - rikala, ze ma v El Pasu kamarady-policajty a ze se tam ted dost strili a jsou tam mrtvi a ze si ma koupit neprustrelnou vestu :)
"Uklidneni" temito zpravami jsme se presunuli na dalsi check-in protoze jsme prestupovali na let American airlines ( pred tim to byla spolecnost British Airways).
I kdyz jsme v Chicagu meli temer 4 hodiny, tak jsme se moc nenudili. Imigracni, presun na jiny terminal, pak jidlo u McDonalda (prvnich utracenych 6 dolaru za Big Mac menu) a chvili trajdani po terminalu od gatu k gatu. Kdyz ohlasili nas let, tak jsme se zaradili do fronty za takove podsaditejsiho zpoceneho typka - dival se na nas nejak divne a pak prohlasil ... Guys, are you sure you want to go to El Paso? :) dalsi povzbuzujici prohovor...
V letadle byl celkem ramus, ale i tak jsem na chvili usnul.

Po priletu do El Pasa si nas vyzvedli Roberto a Gina (spesl pro Vuja :) )
Pak jsme se ubytovali - jen hodili kufry do pokoju a valili s nasima novyma kamaradama do mistni hospody ;)
Tam jsme se seznamili se spoustou lidi, jejichz jmena si casto nepamatujeme (treba i proto, ze nejsou uplne nejjednodussi na zapamatovani).
Dali jsme nejakou tu cervezu - at uz coronu nebo jine pivka a dokonce nas kdosi pozval na tequillu. Kecy, ze se to pry v Mexiku pije bez citronu nejsou uplne pravda. Meli jsme limetku ale sul ne. Kazdopadne bila tequilla je pry spis na opiti. Na vychutnani je pry zlata lepsi... Co se chuti tyce, tak se mi nezdala moc jina. Petrovi jo ... ale obema nam sedla - Tomas chudak nemel brzdu, tak uz pak radsi nepil.
Lidi si nas tam celkem oblibili, ale buh vi jestli si nas vubec budou pamatovat ;)

Zhruba takhle probihala nase cesta a prvni hodiny v El Pasu.
Jeste jsem zapomnel zminit, ze ted jsme na netu jen diky jedne divcine (myslim, ze se jmenuje Vianei ), ktera nam dala svuj pristup na net.